Větrání je v pasivních domech automatické, a to díky vzduchotechnice. Není to klimatizace v pravém slova smyslu, ale je to řízení přírodu čerstvého vzduchu. Vzduch, který je vydýchaný nebo jedovatý je hned odsávaný ven a dostane se z místností ven, a to probíhá za minimálních tepelných ztrát.
Když topíme klasicky radiátory, bez řízeného větrání, tak teplý vzduch stoupá na horu a ten studený se drží dole, a tak rozdíl od vašich noh k vaší hlavě může být i několik stupňů, ale děti si hrávají hlavně u podlahy. To není v pasivních domech problém, protože vzduch je stále nasáván a na jiném místě vykovaný, a tak prochází pomalu, ale jistě celým domem. Tím se teploty vyrovnají nejen v jednotlivých místnostech, ale také v prostoru celého domu. Takže už se nemusíme obávat studených nohou.
Každý člověk, který v domě bydlí, produkuje vlhkost, a tak s dalšími vodními párami, kterou jsou z kuchyně, z koupelny či při sušení prádla, se v domě drží vlhkost a ta narůstá, proto hrozí, že vzniknou plísně a následně zvlhne zdivo. Ale pasivní dům je tak utěsněn, že riziko může výt ještě větší. Pokud ale použijeme rekuperaci, tak díky stálé dodávce čerstvého vzduchu můžeme velkou vlhkost snížit. A v zimě dochází k pravému opaku. Tím, že měním a dohřívání vzduch, tak se vysušuje. Pokud ale zvolíme nejkvalitnější přístroje, tak společně s teplem dokáží přivést i vlhkost.
Příjemné prostředí vzniklo protože:
- je velká teplota oken a stěny
- přiměřenou vlhkostí okolního vzduchu
- malými rozdíly teploty vzduchu v rámci jedné místnosti
- tím, že se v dostatečné míře přivádí do místnosti čerstvý vzduch (a to oceníme nejen tím, že nebudeme tak unavení, ale tím, že se budeme líp soustředit, lépe se učit a budeme celkově vitálnější a svěží)
